Příběh Dagmar Peřkové

Vydáno: 05.04.2017 13:05


Dětství

Narodila jsem se na Slovensku, ve Zvolenu, a celé dětství jsem prožila v lékárně. Bydleli jsme v domě, kde byl nahoře byt a v přízemí měla moje maminka lékárnu. Takže jsem dost času trávila v prostředí pilulek, mastiček a známých mojí maminky, což byli hlavně lékaři. A také mezi bylinkami. Maminka byla velký zastánce léčení přírodní cestou a dodnes si pamatuji na vůni medicínského olivového oleje smíchaného s bergamotem a ořechovým extraktem, kterým nás mazala v létě místo opalovacího krému, nebo na povinný meduňkový čaj před spaním.

Dospívání

Když jsem se rozhodovala, jakou školu půjdu studovat, maminka mi rozhodně nedoporučovala vydat se její cestou. Tvrdila, že se farmacie už neubírá směrem jakým tomu bývalo za jejího mládí, když se tekutý pudr míchal ručně, a o lékárnících se vyjadřovala poněkud nelichotivě: „Z lékárníků se stali prodavačky s diplomem“, říkávala. Velmi jí vadilo, že si lidé zvykli na zabalené pilulky na každé píchnutí a že lékaři nepřistupují k lidské bytosti jako celku. „Jeden neduh pilulkou vyřeší, ale jiný tím naopak způsobí”, vadilo jí „zprůsmyslnění“ a „chemizace“ farmacie.

Studium

Mne ale medicína přitahovala – chtěla jsem pomáhat lidem s čistou naivitou pubertálního dítěte. V té době to však nebylo tak jednoduché jako dnes. Neměli jsme na úplatky, abych se dostala na Slovensku na medicínu. Tak jsem se vydala do Prahy, byla totiž větší šance, že na fakultu přijmou Slovenku. Dostala jsem na fakultu hygieny, dnešní 3.lékařskou fakultu. Během studií přišla revoluce, fakulta změnila své směřování a já se musela rozloučit s faktem, že se budu věnovat hygieně a preventivní medicíně. Ukončila jsem studium s diplomem všeobecné medicíny.  

Práce

Díky mému nastávajícímu jsem se vrátila na Slovensko a začala pracovat jako dětská lékařka. Dětské lékařství mě opravdu bavilo. Pak se ale z nastávajícího stal bývalý a já se vrátila do Prahy. Obešla jsem v té době 31 nemocnic s žádostí o přijetí na místo lékařky, i bez podmínky oboru dětského lékařství. V Mladé Boleslavi jsem nakonec nabídku dostala. Když jsem však přišla s báglem plným medicínských knih i s podepsanou smlouvu, vyprovodili mě s tím, že místo je již obsazené a že nebudou zaměstnávat mladou lékařku, která ještě neměla děti. Tak jsem měla dvě možnosti, buď se vrátit zpátky na Slovensko – primář mi při odchodu řekl, že u něj mám dveře otevřené - anebo to vymyslím jinak a zůstanu v Praze. Prahu jsme si zamilovala už za studií, takže jsem musela jít cestou druhé varianty. Začala jsem pracovat jako reprezentantka ve farmaceutické firmě, prošla jsem celým farma byznysem, vypracovala se do top managementu a k tomu pracovala v ordinaci jako praktický lékař dva dny v týdnu.

A pak přišel zlom

A pak přišel zlom. Najednou jsem si uvědomila, že moje dítě říká mami babičce, že mám nadváhu 30 kg. Lítám sice po celém světě, ale špatně jím, nespím, jsem vystresovaná, nemám klid a ani pocit spokojenosti, a už vůbec se necítím šťastná. Změna musela být radikální. Skončila jsem v práci. Začala jsem se věnovat sama sobě, potřebovala jsem zhubnout, pronikla jsem do fitness, zdravé výživy a pořád víc a víc mě zajímala celostní medicína. Začala jsem naslouchat sama sobě. Vnitřně jsem přesvědčená, že tělo nám vrací jen to, co mi sami tělu dáváme. Fyzická reakce těla je odrazem toho, jak myslíme, žijeme a jak se stravujeme.

Celostní medicína

A tak jsem se tedy vrhla do oboru výživy a celostní medicíny. Roztříštěnost naší medicíny je neuvěřitelná. Když ke mně, do ordinace praktického lékaře, přijde pacient a má napsaných 14 druhů léků, tak na něj koukám a nechápu, že ještě žije. V Kanadě existuje zákon, který toto reguluje. Kvůli člověku, který potřebuje více než 4 léky, se sejde konzilium lékařů, aby vyhodnotili, které z nich jsou opravdu potřeba a u kterých převažuje profit pro pacienta nad rizikem, které mu mohou způsobit. U nás je to jedno. Čím víc, tím líp. Jsou na to nastavení pacienti a bohužel i mnozí lékaři.

Farmacie nás spíše zabíjí

Je cílem současné medicíny člověka vyléčit? Když ho lékař vyléčí, tak ho ztratí, a tudíž přijde o platbu od pojišťovny. Když pacient nebude brát prášky, farmaceutická společnost nebude mít zisk. Takže zájmem systému, ve kterém žijeme, je udržovat člověka v konstantním napětí a ve stavu, kdy pomoc lékařů potřebuje a užívá léky. A pokud možno co nejvíc léků.

Zkušenosti s ordinace

Jak mohu přijmout odpovědnost za jeho zdraví, když on sám hodnotu vlastního zdraví nezná? Pilulky nejsou všemocné a rozhodně nevyléčí všechno. Mentalita pacientů i lékařů potřebuje projít velkou změnou. Kvůli všem těmto aspektům a důvodům se proto věnuji celostní medicíně a výživovému poradenství.Velmi mne rozčiluje, když přijde pacient do ordinace a hodí zodpovědnost za své zdraví na mě. Já mu dle nejlepšího vědomí, svědomí a znalostí poradím co dělat, aby se zbavil problémů, a on mi odvětí, že to dělat nebude. Že přeci po něm nemohu chtít, aby např. nejedl uzeniny, když mu tak chutnají.

Co vyznávám? 

Když mám před sebou pacienta snažím se pochopit všechny aspekty jeho těla, jeho fungování ve společnosti i způsob jeho myšlení, a číst signály, které tělo vysílá. Věřím, že když si člověk uvědomí svoje chování a přijme zodpovědnost za svoje zdraví, dokáže změnit kvalitu svého života k lepšímu.

Chce to jen silnou vůli ke změně návyků, a tu já jako jedinou neovlivním, tu musí najít každý sám v sobě.