Strach

Vydáno: 26.05.2017 11:39

Strach. Emoce, která nás pronásleduje životem od dětství a vlastně i k životu patří. Je schovaný někde uvnitř a najednou se objeví, vyvalí a pohltí nás. Se strachem musíme bojovat při změnách, neočekávaných situacích a i ve chvílích, kdy nám jde o život či řešíme nepříjemnost.

Strach z hubnutí je na místě, protože jde o změnu. Životní změnu.

A dopředu se bojíme, že selžeme, že to nezvládneme a také že budeme strádat. Nebojte se, nejste v tom sami. :) Každý z mých klientů je poháněn, byť i malinkatým, strachem. Když jste přicházíte k lékaři s bezpodmínečnou nutností zhubnout, jinak spějete nevyhnutelně k závažné nemoci, lékařskému zákroku nebo operaci či k nasazení léků do konce života, tak je logické, že se prostě bojíte. Mou ordinací prošlo takových lidí již na pár stovek, příběhy měli různé, někdy i neveselé. Někdo se strachu postavil a překonal ho, někoho strach paralyzoval a vzdal to.

Proti strachu však stojí lidská vůle a touha po životě.

Když porovnávám lidskou sílu k překonávání překážek, kterou mají moji další pacienti, kteří prodělali mozkovou mrtvici a znovu se učí chodit, tak si občas v duchu říkám, že by se s nimi ti, co se odhodlávají zhubnout, měli setkat. Také mají strach, (a vůbec se jim nedivím, já bych ho měla taky), ale ta verva se přemoci, postavit se nepříznivým podmínkám a nejistým vyhlídkám, je neuvěřitelná. I já sama se občas zastydím, když vidím jejich vůli a životní sílu.


Víte, většinou se člověk dokáže postavit překážkám a překonat strach, až když je zahnán do kouta. Můžeme polemizovat o tom, proč tomu tak je. Možná je to pohodlností, leností nebo i naší hloupostí? Znáte nějaké zvíře kolem nás, které by se dobrovolně ničilo, trávilo potravou a tloustlo? Opomenu pejsky, kteří jedí ze stolu s lidmi a sedí na gauči. Povýšili jsme jídlo na drogu, na které vzniká těžká závislost. Ona ta závislost na jídle nebo na nezdravých potravinách, kterými nás bohatě zásobuje potravinářský průmysl, přesvědčí naše vlastní já, že je normální se takto stravovat. V současné společnosti je naprosto přirozené jíst nezdravé dobroty a nic nedělat. Ale tyto návyky nás dřív či později doběhnou. Tělo nám pomalu, ale jistě začne vracet to, co do něj dáváme a jednou ten nápor prostě neunese. Pak se roztočí vír zdravotních potíží, onemocnění a případně i něčeho horšího.

Zeptejte se sami sebe, co je Vaší motivací v životě?

Co Vás na životu baví? Co byste ještě chtěli zažít? Nikdo z nás neví, kolik času mu zbývá, a je bláznovství si ho dobrovolně krátit. Jednou jsem od jedné z mých klientek slyšela větu: “Je to na tom světě fakt divné. Polovina lidstva hladoví a je podvyživená a druhá polovina přemýšlí, jak jíst méně.” A měla pravdu. Patříme k té šťastnější polovině a máme dostatek jídla i vody, tak se k jídlu i vodě chovejme s respektem. Věnujme se našemu tělu s péčí nejlepšího ochránce a najděme sílu překonávat se a brát strach jako výzvu k akci.  Výzvu ke změně.

Víte, jak skvěle se budete cítit, až se překonáte?

Až zhubnete? Že jste řekli druhým, co se Vám nelíbí? Budete silnější, budete lepšími lidmi, ale ne pro ostatní, pro sebe. Vaše tělo je jen Vaše a rozhodně ho nemá cenu ničit. Jiné totiž k pobytu na tomto světě už nedostaneme. A nebojte se, rozhlédněte se kolem sebe a svěřte se někomu se svými strachy a obavami. Určitě najdete cestu k tomu, jak se postavit sami sobě i okolí a konečně jednou provždy zhubnout.

Já VÍM, že to jde.

Příběhy pacientů by vydaly na motivační román. A jsou těmi důvody, proč píšu tento možná až motivační článek. Motivační pro ty, kteří v hloubi duše ví, že je čas na změnu. Ráda Vám pomůžu a budu se těšit z Vaši výhry nad strachem, z posilněné sebedůvěry i každé malé či větší změny, kterou se posunete směrem ke zdraví a lepšímu já.